NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
ACID ROW. Trojka, co se poslední dobou všude cpe, takoví Hujerové Scény. Nicméně dobře to vypadá a slušně to zní.
IONS. Kapela, co vyhrála Radiohead Awards na Slovensku i když jsou z Prahy. Zamáčknu slzu za FOX TERRITORY. Hezky sladěný mundůry. Velmi solidně znějící vykrádačka TESSERACT jak z desky, tak živě.
SATISFUCKTION. Oni fakt ještě žijou? Jihočeský crossover, co zažíval zlaté časy na přelomu milénia. Šedovlasí pánové, co jsou ještě starší než já. Má to takovou sedláckou jihočeskou zemitost. Jedinej kytarista je trochu suchar, ostatní to i ve věku dávaj s celkem solidní energií. Fotí se to dobře, furt se něco děje.
STELLVRIS. Taková Ewa Farná z Fajtfestu. I z pitu slyším ty obscénní a oplzlé narážky, co jdou od nadržených dědků v páté řadě směrem na zpěvačku. Pokus o modernu i lidovost. V rámci těchto mantinelů dobrá práce s publikem. Ví pro koho hrají.
LAID TO WASTE. Asi nejlepší thrash na západ od Trutnova. Začátek statičtější, ale rozjelo se to. Kafe jim křtil desku. Kytaristi jak z westernu Hodný Zlý a Ošklivý. Hádej kdo je kdo. Dobrý sóla.
HELLRIPPER. Heavythrashové retro ze Skotska. žánrově nic moc pro mě, ale minulej Obscene jsem viděl celej set a bavilo mě to. Tady to postrádá tu Obscenskou animálnost, je to mnohem méně dravý. Mimochodem Obscure stage docela podcenili ohledně security. Ty crowdsurfery nemá kdo chytat. Pokud to tak bude dál, stane se neštěstí. Svítí to nějakej idiot. Kombinace červených světel vepředu, mnohem silnějšího světelného parku zezadu a mlhy je pro fotografa absolutní hell.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.